Ty jsi snad balvan!

Ne, to jsem samozřejmě neřekla manželovi nahlas, ale jen jsem si to myslela, kdykoliv jsem mluvila o nové rustikální kuchyni, kterou nutně potřebujeme! To muži dělají. Prostě neslyší. Jejich: Co jsi říkala?, mě totálně vytáčí, protože v několikaminutovém zdůvodňování, proč ji potřebujeme, jsem se zcela vyčerpala a nic nepadlo na úrodnou půdu! To pak musíte vymýšlet různé taktiky, aby se také nadchl. Ostatně netuším, proč my, ženy, stále trváme na souhlasu obou. Asi to tak máme dané.

A stejně ji máme!

Začala jsem tedy z jiného konce. Připálila jsem maso i rýži se slovy: upadla mi dvířka, a když jsem si je tam dávala zpátky, tak se to stalo. Nic jiného k jídlu nemáme, protože jsem nestihla nákup. Musela jsem vydrhnout zašlou špínu na lince a ve dřezu speciálním, pěkně drahým prostředkem, od kterého se nemohu vzdálit, když působí, protože by nám to vyžralo díru. Hádejte! Už ji máme!

This entry was posted in Nezařazené. Bookmark the permalink.